Takto vzniká obrazově-zvukový záznam děje, který komentující aktéři sami bezprostředně zformovali svými vlastními autentickými zážitky. Výsledkem tohoto odborně-uměleckého snažení je pak možnost ojedinělého, kulturně-společenského zážitku, rovnocenně dostupného konzumentům zdravým i jakkoli zrakově znevýhodněným.
Tento text není referencí, není recenzí, a tím méně je kritikou zmíněného díla.
Tento text je apelem na širokou i odbornou veřejnost, stran jejího tradičního vnímání kinematografických děl.
Zdraví lidé se vypravili do hájemství slepeckého světa a bezprostředně vyprávějí o tom, co jejich uši, ruce a srdce přinášejí z těchto končin. Z těchto končin lidského neštěstí. Končin účastných i obávaných, končin neblahých lidských osudů a pohnutých životních realit.
Speciální pedagogika se pak takto vypravila do světa umění.
Stezka osudu, kterou utváří lidské neštěstí, se tak prolnula s životními stezkami povznesení ducha a smyslového osvěžení citů, které je pravou podstatou umění a kultury.