Existují lidé v našem oboru amatérského filmu, kteří nejsou příliš známí, ale přesto se zapsali do její historie. Ne snad jen jako autoři, ale jako ti, bez jejichž pomoci nelze natočit film, doprovázený připraveným komentářem. Jde o člověka, žijícího ve Dvoře Králové nad Labem. V témže městě, kde amatérský film je známý soutěžemi, které lze zařadit jako nejvýznamnější. Stačí připomenout Zlaté slunce nebo Juniorfilm a tím i zkušené organizátory akcí pro mladé, dokonce i pro ty nejmenší. Je to dáno mimořádnou aktivitou Domu dětí a mládeže.

Jan Schwarz odešel ve věku 88 let. Za tuto dobu jako filmař natočil několik dokumentů v době, kdy ještě vládl celuloid, tedy v šedesátých a sedmdesátých letech. Točil na osmičku, a kromě filmů ze sportovního letiště a o létání vůbec to byly snímky o lidech, kteří pamatovali hrůzy druhé světové války. Ten nejúspěšnější měl název „3.000 z Gross Rosen“. Měl přímého svědka hladového pochodu vězňů koncentračních táborů na konci války, kteří šli právě kolem Dvora Králové a lidé přes přísný zákaz jim dávali jídlo na cestu. Mnozí z pochodujících ani přes nabízenou pomoc nepřežili. Dodnes existuje o této události památník, stojící za městem.

Jan Schwarz působil v šedesátých a sedmdesátých letech v hradeckém rozhlase a později jako propagační pracovník podniku TIBA ve Dvoře Králové. Jako rozhlasák byl v radiu, jak se lidově říkalo, jedním z nejlepších spíkrů. Měl sametový hlas a ten propůjčoval mnohým amatérským filmařům do jejich reportáží a dokumentů. A právě tahle schopnost ho přivedla k mnohým autorům nejen trutnovského okresu, ale i k dalším z nich z celého kraje. Filmař odešel, ale filmy s jeho hlasem ještě existují v několika archivech. Pisatel nekrologu měl několikrát možnost využít jeho hlasových dispozic v propagačních filmech královédvorské TIBY. To bylo v době, když se ještě každoročně konalo tzv. KTL, neboli Královédvorské textilní léto. Honza, jak se mu říkalo, byl velice milý člověk, který nikomu neodřekl, když ho někdo požádal o přednes komentáře, bez ohledu na téma. Vždycky se zachoval jako profesionál ve svém oboru. Velice výrazně napomohl zvýšit kvalitu mnoha filmů, protože přednes komentáře patřil a stále patří k těm nejdůležitějším tvůrčím složkám každého snímku. Čest jeho památce!

Možná jste si všimli, že v kalendáři soutěží chyběl pro letošní rok ARSfilm. Dochází ke změně pořadatele a na první pokus se to nepovedlo. V nouzové situaci se pořádání soutěže, zatím s rozpočtem 0,- Kč, ujal Klub historie amatérského filmu, z.s. Ve skromných podmínkách proběhne ARSfilm na začátku září v Šanghaji, což je slangový název pro Divišovu čtvrť v Brně. Více zde na Filmdatu nebo na arsfilm.eu.

Podrobnosti o soutěži najdete zde.

O tom, že zemřel někdo z našich řad, se nepíše právě lehce. Zvláště, když byl aktivní, přátelský, a setkával se s námi na mnohých soutěžích a dalších aktivitách. A také tehdy, když na něho jsou ty nejlepší vzpomínky. Protože když Áda, jak se mu říkalo, přišel na nějaké setkání, nebylo nikoho, kdo by si s ním nerad popovídal. Právě tohle se dá říci o Adolfu Mackovi, dobrému autorovi i člověku.

Jeho začátky souvisejí s Českou Skalicí, protože právě tam natáčel filmy z malebné krajiny, spojené s mnoha jmény velkých umělců. Právě proto ho bylo možné vidět často i na Vysokovském kohoutu, protože tam se dalo ze Skalice dojít i pěšky. Optimisticky naladěný, věčně usměvavý, a také znalý filmového řemesla. Pokud jde o video, věděl si se vším rady. Sám také byl tím, kdo neustále dával rady všem, s kým přišel do styku nejen na soutěžích, ale také na školeních, které se pořádaly v moravských městech a později v Přibyslavi. To vše v organizačním týmu předsednictva Českého svazu pro film a video v Kroměříži. A protože se z České skalice přestěhoval do České Třebové, byl nadále aktivní i ve Východočeském volném sdružení. V obou orgánech působil jako autor, organizátor a také jako lektor.

Zúčastnil se mnoha soutěží, a jeho dokumenty získávaly ocenění od okresních soutěží v minulosti až po krajské a celostátní akce v oboru videa, které po revoluci následovaly v době, kdy už film skončil. Rychle se seznámil s novou technikou a napsal řadu článků do našeho odborného časopisu. Přechod natáčení z filmu na video ho určitě nezaskočil, rychle se dokázal přizpůsobit novému oboru. Kromě Vysokova jsme ho mohli zastihnout i na Rychnovské osmičce a na soutěžích v Kroměříži. A samozřejmě také v Ústí nad Orlicí. Z těch míst natočil reportáže, které jsou svědectvím setkání těch nejlepších autorů.

Byl také vybrán do řady nejlepších filmařů, když se filmy promítaly v bývalé televizní stanici Regina. Na poradách v obou orgánech, jak v tom kroměřížském, tak i východočeském se ukázal být jako velice aktivní. Přispíval názorově k tomu, jakým způsobem by se měl obor amatérského filmu nadále ubírat. Pokud jde o jeho dokumentární tvorbu, měl Adolf Macek velice rád, když přišel s něčím novým, objevným. Nechtěl se spokojit s tím, aby jen popsal zvolené město nebo lokalitu podle cestopisných průvodců. Našel vždy něco, čím by mohl diváka překvapit, něco, o čem věděl jen málokdo. Tuto schopnost ocenily nejen poroty, ale i četní diváci na filmových akcích. Na jeho činnost v amatérském filmu, ale i jako partner v mnoha diskusích a setkáních na něho bude mnoho jeho kolegů určitě dlouho vzpomínat. Čest jeho památce!

Smuteční oznámení uvnitř článku.

Ivo Renotiére patří mezi nejvýraznější autory českého amatérského filmu. Vedle tvůrčí a organizační činnosti byl také porotcem a spolupracovníkem v řadě dalších soutěží. A můžeme s hrdostí říci i naším dobrým kamarádem. Toto malé ohlédnutí, vybrané z archivu, dokumentuje kousek cesty, kterou jsme s ním společně ušli. za FS Sázavan Zruč nad Sázavou Václav Šrom, Jiří Šperger, Jaruška a Karel Tvrdíkovi, Jiřina Janatová a Vladimír Křivánek

Ve čtvrtek 21. ledna 2021 nás po delší nemoci opustil čestný a dlouholetý člen ČSFV Slavomír Chmela. Slavo, jak mu kamarádi říkali sice žil od svých dvaadvaceti let na Slovensku, ale původ Moraváka nikdy nezapřel. Narodil se v roce 1932 v Chropyni, okres Kroměříž, své mládí prožil ve Varnsdorfu, kde absolvoval střední odbornou školu a od svých 18 let se aktivně věnoval sportovní gymnastice, později horolezectví. Tato sportovní oblast ho tak nadchla, že se brzy stal organizátorem náročných horolezeckých akcí. V barvách Slovenského reprezentačního družstva se v roce 1959 zúčastnil první expedice na Kavkaz, kde poprvé vystoupil na vrcholek – pouhých 5 tisíc metrů n.m..

Pokud by se sestavoval řebříček nejlepších amatérských tvůrců filmu, určitě by mezi nimi nechybělo jméno Ivo Renotiéra. Jeho začátky ve filmovém klubu v Ústí nad Labem souvisejí jako s jedním ze spoluzakladatelů. A jeho filmy? Diváci v sále se smáli, už když běžely jeho titulky. Protože věděli, že film, který točil on, byl plný laskavého humoru a dobře promyšlených záběrů v jeho krátkých anekdotách. Ano, dá se říci zcela určitě, že to byl on, kdo přišel s tím, že po jeho úspěších se točily daleko více tzv. minuta filmy, jak je sami autoři nazvali. Některé z nich se pro jejich kvalitu dostaly až na celosvětovou soutěž UNICA a i tam Ivo sbíral svá ocenění.

Jeho pozdější tvorba sestávala z docela jiných filmů. Nebyly to jen black-outy, jak se krátkým filmovým anekdotám s většinou překvapivým koncem v teorii správně říkalo. Ivo Renotiére si uvědomil, že se může nadále přihlašovat i s vážnými tématy, tu o některých zajímavých lokalitách, tu o lidech, kteří něco umějí nebo jsou něčím proslulí. To, že šlo obvykle o reportáže nebo o dokumenty, svědčilo o tom, že si sám chtěl ověřit, jak dopadne ve velké soutěži s ostatními, protože odjakživa platilo, že oba žánry jsou nejobsazenější a že nebylo jednoduché se v nich autorsky prosadit. Na každé akci byl vždycky vítaným společníkem, a dokázal také všechny kolem sebe pobavit. Soutěže obesílal bez ohledu na to, kde se konaly. Jmenujme alespoň některé, Vysokovský kohout, Rychnovská osmička, Beskydský ještěr ve Frýdku Místku nebo Arsfilm a Seniorforum v Kroměříži. A také ty, které se konaly v okresech, krajích, celostátních i mezinárodních. Byl také dlouholetým pořadatelem soutěže Střekovská kamera.

V jeho povaze také bylo, že dokázal na pravém místě pomoci. Byl tím, který dovedl poradit nejen ostatním autorům, ale také organizátorům krajských soutěží. Dokonce si vysloužil za svou dobrovolnou činnost titul jakéhosi soutěžního inspektora, který věděl, jak se co má udělat pro to, aby soutěž dopadla bezchybně. Takový byl, obětavý, přátelský, a také jako autor znalý základů tvorby i techniky. Po této stránce určitě pomáhal i své manželce Marii, protože také ona byla autorkou mnoha filmů. Odešel filmař, ale dílo po něm zůstalo. Čest jeho památce!

8. 12. 2020 vyšlo 4. číslo časopisu VIDEOHOBBY. Obsah čísla, včetně náhledu je uvnitř článku. Časopis je v tištěné formě distribuován pouze mezi členy ČVU. Ostatní zájemci si jej mohou pořídit v elektronické podobě na portálu PUBLERO.COM. Publero je internetový portál, kde získáte noviny a časopisy v elektronické podobě. Nemusíte chodit do stánku a šetříte životní prostředí - i vaši peněženku. Vyzkoušejte sami: Vytvořte si knihovnu zdarma a prohlédněte si volně přístupná ukázková čísla! Vaše oblíbené noviny a časopisy si přečtete na stolním PC, notebooku, iPadu či chytrém telefonu. Co je k tomu potřeba? Otevřít www.publero.com. Následně se zaregistrovat, potom doplnit nákupní kredit, vybrat časopis a klepnout na tlačítko "koupit". Cena jednoho čísla časopisu je 49 Kč. Náhled najdete uvnitř článku.

Ode dneška do neděle (od 2. 12. - 6. 12. 2020) probíhá online 61. ročník mezinárodního festivalu krátkých filmů BRNO 16 (pamětníci v názvu hravě rozšifrují známou Brněnskou šestnáctku). Paralelně s mezinárodní soutěží (9 bloků), která nabízí nejzajímavější snímky z celého světa (mj. filmem Mezery z FAMU je zastoupená Česká republika), probíhá Československá 16, která nabízí 3 bloky krátkých filmů nejen ze studentského a profi prostředí. Silné zastoupení má tuzemská tvorba i v doprovodném programu (Ne/závislí ne/profesionálové, Vitejte v Česku, Morava, krásná zem). Další doprovodný program naleznete zde.

11. ročník filmového festivalu Cinema Open se přesouvá do online prostoru. Od pátku 13. listopadu od 15 h do půlnoci 14. listopadu se budou moci diváci alespoň připojit prostřednictvím svých monitorů a  sledovat výběr filmů, které se jednak přihlásily, a jednak mohly být i  přes opatření vlády dokončeny. Přihlásilo se 26 snímků. Autoři ani diváci nebudou ochuzeni o soutěžní část přehlídky. Trojice porotkyň, tří českých filmařek, online ohodnotila a vybrala v každé kategorii 1. a 2. místo.

Vážení filmaři, přátelé! Opět se rok s rokem sešel a je tu 20. ročník VideoCulture Fest 2020, po internetu již 5. ročník. Festival je určen pro všechny nezávislé, neprofesionální tvůrce, skupiny tvůrců videofilmů, filmů, snímků z ČR i zahraničí.

Vážení autoři a příznivci amatérského filmu. Na základě opatření vlády ČR a předpokládaného vývoje epidemiologické situace jsme se rozhodli uskutečnit letošní ročník Seniorfóra online. Pro autory se tím nic nemění. Svoje filmy mohou posílat elektronickou cestou na adresu seniorforum@seznam.cz a dál se řídit původními propozicemi pro letošní ročník. Projekce pak proběhne na webových stránkách www.seniorforum.online, kde budou od 27. do 29.11.2020 ke zhlédnutí jednotlivé projekční bloky. Odborná porota bude mít tyto bloky k dispozici již o několik dní dříve, aby pak mohla pomocí videokonference diskutovat o udílení cen. Ceny pak budou vyhlášeny textovou formou na webu seniorfóra a na portálu FILMDAT během neděle 29.11.2020. Je nám líto, že se letos osobně neuvidíme, ale i kdyby byla do měsíce rozvolněna opatření vyhlášená vládou, musíme stále brát v potaz, že právě při této specifické soutěži spadají autoři do rizikové skupiny, kterou je potřeba chránit před onemocněním covid19 a tudíž osobní kontakty by nebyly vhodné. Výhodou je, že si projekci můžete užít v teple domova u kafíčka. Přejeme všem příjemný filmový zážitek.

Filmoví přátelé,Oznamuji vám, že 54. ročník Střekovské kamery má již termín. Bude se konat ve dnech 15. a 16 října 2021. Jak probíhal letošní ročník se můžete podívat v reportáži.

Vážení filmaři a příznivci amatérského filmu, musíme vám, bohužel, oznámit, že vzhledem k situaci, která nastala, jsme nuceni letošní 53. ročník celostátní soutěžní přehlídky amatérských filmů Vysokovský kohout zrušit. Je nám to velice líto, moc jsme se na Vás těšili. Bude to podruhé v dlouhé historii festivalu, kdy jsme museli soutěž zrušit. Všem, kteří zaplatili poplatek, bude zaslán zpět. Věříme, že příští rok bude pro nás příznivější a setkáme se opět 12.- 14.11. 2021 na příštím Vysokovském kohoutu. Děkujeme za pochopení.

Vzhledem k vyhlášení nouzového stavu a uzavření místa konání, bude letošní ročník festivalu bez fyzické účasti diváků probíhat on-line v  omezeném režimu. Odkazy na připojení naleznete na těchto webových stránkách: www.b16mladatvorba.cz. Od 10. října 2020 běží také internetová divácká soutěž „Kino Malé šestnáctky“. Nezapomeňte hlasovat zde. Program najdete uvnitř článku.

Když ještě existovala ve Frýdku Místku mnohaletá a velice potřebná soutěž Beskydský ještěr, často se mezi organizátory vyslovovalo jméno Zdeňka Zíchy. Určitě vydatně pomáhal své manželce, která měla soutěž na starost. Všem velice vadilo, když po mnoha ročnících byla soutěž zrušena. Teď přišla zpráva o Zíchově odchodu. Velice smutná, protože se právě Zícha osvědčil nejen jako ten, kdo měl obor rád a pomáhal, jak mohl, ale byl také výborným dokumentaristou. Jeho filmy tematicky směřovaly k lidem, kteří byli něčím zajímaví. Zvláště ti, kteří byli společnosti prospěšní. Bez ohledu na to, zdali to byli umělci nebo řemeslníci, nebo ti, kteří měli nějakou zajímavou zálibu. Zícha si dovedl film předem připravit a to, co bylo obsahem výpovědí těchto lidí, vyznělo vždy věrohodně. Jeho snímky byly navíc výborně ve střihu vedeny k tomu, aby v nich nebylo nic zbytečného, jen to, co by diváka dokázal obsahově a technicky přijmout. Kromě toho mapoval dění ve své vesnici, přinášel reportáže z místního dění a vyplňoval tak záznamy, které nemohl nikdy zachycovat žádný profesionální štáb. Jen ten, kdo byl znalcem místních poměrů a také bystrým pozorovatelem. Zícha také byl se svou ženou v pořadech zaniklé televizní stanice Regina, kde svoje filmy prezentoval, a které také měly podle došlých e-mailů náležitý divácký ohlas. Ty filmy běžely ve dne v noci a některé si určitě i dnešní diváci pamatují. Odchod Zdeňka Zíchy je ztrátou pro celé naše filmařské hnutí. Čest jeho památce! Poslední rozloučení proběhne v kruhu rodiny a nejbližších přátel v pátek 16. října v 15.30 hod. ve smuteční obřadní síni ve Frýdku-Místku.

Smuteční oznámení uvnitř článku.